VŠB -TUO Fakulta ekonomická
Katedra regionální a environmentální ekonomiky
Regionální ekonomická analýza a prognóza

Regional economic analysis and forecasting

Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc.
Studijní texty - 2. vydání, Ostrava 2004
 

OBSAH

 
1
Úvod
 
2
Pojetí a cíle ekonomické analýzy a prognózy
 
3
Regionální a místní analýzy
 
4
Analýza a identifikace problémových regionů
 
5
SWOT analýza
 
6
Analýza časových řad a konjunkturní analýzy
 
7
Makroekonomická analýza - statistika, národní účetnictví
 
8
Analýza výroby a ekonomické úrovně země
 
9
Národohospodářská poptávka
 
10
Vnitřní ekonomická rovnováha
 
11
Vnější ekonomická rovnováha a zahraniční obchod
 
12
Zaměstnanost a trh práce
 
13
Prognostika - teoretická východiska prognózován
 
14
Informační hodnota prognostické praxe, teorie rozhodování
 
15
Logické hodnocení prognostické praxe
 
14
Prognostické metody a jejich klasifikace
 
15
Prognózování vnějších ekonomických vztahů
 
16
Modely prognózování vnějších vztahů a vývoje světové ekonomiky
 
17
Příklady prognóz
 
18
Literatura
   
  1 Úvod
   
 

Předmět Regionální ekonomická analýza a prognóza je zaměřen tak, aby si studenti osvojili smysl, cíle, základní postupy a metody ekonomické analýzy a prognózy s důrazem na regionální dimenzi a aspekty problematiky a získali přehled o možnostech jejich praktického uplatňování na různých úrovních ekonomiky (při formování dílčích hospodářských politik, zpracování sociálně ekonomických analýz a profilů regionů, zpracování strategických a programových rozvojových dokumentů, analýzách a předpovídání vývoje regionálních disparit a pod.)

Pozornost je proporcionálně věnována systémovým a metodickým aspektům ekonomických analýz, metodám a postupům jejich vypracování, jejich podobě a vypovídací schopnosti potřebnými pro ekonomické rozhodování a prognostickou praxi. Základem výkladu je makroekonomický kontext problematiky, důraz je však kladen na regionální aspekty a specifika a možnosti využití získaných poznatků v regionální praxi.

Ve výkladu prognostické praxe je kladen důraz na pochopení teoretických a metodických základů prognózování, problémů spolehlivosti a vypovídací schopnosti prognóz, aspektů jejich zadávání a možností jejich praktického využívání.

Součástí výuky je také zvládnutí vybraných analytických a prognostických metod často využívaných v ekonomické a manažerské praxi a seznámení studentů s významnými prognózami prováděnými v ČR i na mezinárodní úrovni a s jejich využitím v hospodářské praxi.

2 Pojetí a cíle ekonomické analýzy a prognózy

2.1 Makroekonomická analýza


Předmětem makroekonomické analýzy je analýza reprodukčního procesu země, kde národní hospodářství je chápáno jako systém se specifickým chováním. Makroekonomická analýza se opírá o fakta (zejména o statistické údaje) o vývoji makroagregátů reprodukčního procesu.
Makroekonomická analýza zkoumá údaje o vývoji národního hospodářství a vysvětluje je tak, aby odhalila hlavní faktory, které působily na předcházející vývoj a vytvořila poznatkovou základnu pro prognózu jeho dalšího vývoje.
Při makroekonomické analýze nás zpravidla zajímá:

® zkoumání vývoje národního hospodářství v čase (ekonomický růst, vývoj inflace, zahraničního obchodu, zaměstnanosti apod.),

® zkoumání strukturálních změn (přidaná hodnota, sektorová a odvětvová zaměst-nanost, komoditní struktura zahraničního obchodu, finální spotřeba podle skupin výrobků, sektorová struktura důchodů apod.),

® sledování vybraných sektorů a částí národního hospodářství (bankovní sektor, domácnosti, vláda apod.),

® mezinárodní srovnávání.

V nejobecnější rovině lze tedy říci, že smyslem makroekonomické analýzy je vysvětlení, interpretace jevů a procesů probíhajících v národním hospodářství. Makroekonomická analýzy je neoddělitelnou součástí makroekonomické prognózy.


2.2 Regionální analýza


Regionální analýza zkoumá a prezentuje tendence předcházejícího a současného hospodářského a sociálního vývoje regionu a jeho makrookolí, tj. konkrétně popisuje hlavní tendence a hlavní příčiny jejich směru a zkoumá hlavní oblasti ekonomických a sociálních činností s největším potenciálem rozvoje.

Analýza zahrnuje hlavní sféry a podmínky života v regionu jako jsou demografie a struktura osídlení, situace ve výrobních odvětvích (zemědělství, lesnictví, průmysl, rozvoj malého a středního podnikání), stav infrastruktury, služby, trh práce a nezaměstnanost, životní prostředí, cestovní ruch aj.

Analýza je vždy účelová, proto by měla být selektivně soustředěna především na ty problémové okruhy, které jsou identifikovány v širším slova smyslu jako problémové, je očekáváno, že na ně budou směřovány rozvojové aktivity a do nich alokovány disponibilní finanční zdroje.
Analytické poznatky je účelné prezentovat ve faktografické poloze jako profil regionu, ve funkční rovině se nejvíce osvědčila forma SWOT analýzy, která v rozvojových dokumentech tvoří východisko pro formulování rozvojových cílů, opatření a aktivit regionu. SWOT analýza musí být provázána s problémovými okruhy, opatřeními a aktivitami rozvojových programů.


2.3 Prognózování


Snaha vyspělých zemí opírat svou hospodářskou politiku o důvěryhodné predikce budoucího hospodářského, vědeckotechnického a sociálního rozvoje vedla (zejména v 60. a 70. letech) k velkému rozvoji prognózování ve všech jeho podobách. Rozvíjela a zdokonalovala se především metodologie globálního, makroekonomického a regionálního prognózování, založená na ekonometrických modelech.

V zemích s plánovitým řízením národního hospodářství hrálo prognózování důležitou roli a zabývala se jím řada vědecko-výzkumných pracovišť. Po roku 1990 dochází v Československu k téměř úplnému útlumu prognózování. Mělo to řadu příčin, zejména to byl despekt ke všem metodám a postupům uplatňovaným minulým režimem, založeným na direktivním centrálním plánování a velké a rychlé vnitřní proměny ekonomiky činily zpracování prognóz velmi obtížné. S určitou stabilizací ekonomického vývoje, k němuž dochází po roce 1993, dochází i k jisté rehabilitaci prognózování.

Hlavní důvod, proč i v tržních ekonomikách je nezbytné se pokoušet předvídat budoucí ekonomický vývoj spočívá v tom, že úspěšnost a účinnost hospodářské politiky závisí do jisté míry i na správnosti předpovědí budoucího vývoje. To je obecně známé u rozhodování o investicích, jejichž projekční příprava, vlastní výstavba a doba jejich životnosti je dlouhodobý cyklus, na jehož počátku musí být určitá prognóza, která bere v úvahu jak předpoklady, tak i důsledky investičního rozhodnutí. Ale i různé nástroje hospodářské politiky, jako je monetární a fiskální politika nepůsobí okamžitě, ale ovlivní reálné procesy v ekonomice až s určitým časovým zpožděním.

Tak např. změna úrokových sazeb či měnových kurzů ovlivní chování ekonomických subjektů až po určité době. Důvodů, které hovoří pro potřebu zpracování prognóz je však více. Je to např.: dlouhodobý charakter některých cyklů, jako je inovační cyklus či cyklus reprodukce fixního kapitálu, které vyžadují dlouhodobé prognózování zahrnující etapu výzkumu, projektování, vlastní investiční výstavbu i dobu využívání fixního kapitálu.

Prognózy hrají významnou roli u větších firem jako významný informační zdroj pro zpracování strategických podnikatelských programů. Konečně i dlouhodobost důsledků dnešních rozhodnutí je dalším důvodem, proč je důležité prognózy sestavovat. Minulými a dnešními rozhodnutími rozhodujeme do značné míry o budoucnosti a mnoho otázek nelze uspokojivě řešit bez zpracování možných variant vývoje v budoucnosti. To se týká rozvoje národního hospodářství jako celku, jeho odvětví (doprava, telekomunikace, energetika, zemědělství), ale i územních celků jako jsou regiony či města.

Spolehlivost prognózy je závislá na informacích které mají tvůrci prognóz k dispozici a na teoretickém rámci a prognostickém modelu, který používají.
Makroekonomické prognózy se většinou opírají o statistické informace obsažené v systému národního účetnictví. Protože makroekonomické údaje ze SNÚ jsou k dispozici zpravidla až s jednoročním, někdy i delším zpožděním, musí se v prognózování využívat i čtvrtletní odhady makroekonomických čísel a měsíční statistiky, které umožňují alespoň orientační odhady vývoje klíčových proměnných.

Pro sestavení makroekonomické prognózy se většinou používají ekonometrické modely, které jsou založeny na soustavě rovnic, které popisují základní vztahy v národním hos-podářství. Tyto vztahy mohou být bilanční nebo funkční. Odhad parametrů používaných v rovnicích je založen většinou na minulém vývoji s eventuálními modifikacemi beroucími v úvahu i budoucí změny.

Některé modely poskytují nejen předpověď budoucího vývoje základních ekonomických veličin jako je výroba, zaměstnanost, inflace, spotřeba, investice a zahraniční obchod, ale kvantifikují i vliv opatření hospodářské politiky na vývoj těchto veličin. Tímto způsobem mohou vlády, i zastupitelstva regionů, nejen předvídat budoucí hospodářský vývoj, ale zároveň mohou také plánovat změny v hospodářské politice státu či regionu.

V praktické prognostické činnosti se většinou kombinují ekonometrické metody s dalšími metodami, jako jsou metody reflexivní a intuitivní, či předpovědi založené na dlouhodobých zkušenostech odborníků v dané oblasti.

Praktické výsledky v předpovědích budoucího vývoje však nejsou (zejména v posledním období) příliš povzbudivé - i přes dlouholetou zkušenost většiny vyspělých tržních ekonomik a mezinárodních organizací (jako je např. OSN, OECD, EU, Mezinárodní měnový fond a Světová banka) v této oblasti. V posledních letech se skutečný vývoj stále více odchyluje od projekcí OECD a tyto předpovědi nebyly např. schopny včas upozornit na hloubku recese v západoevropských zemích (zejména pak v Německu) v roce 1993 či na sílu oživení v USA.

I když u makroekonomických projekcí je nutné vždy počítat s odchylkou skutečnosti od projekce, zdá se, že míra nepřesnosti se v posledních letech zvýšila. Vysvětlení je jednak v obtížnosti předvídání bodů obratu v hospodářském cyklu, ale i v tom, že používané prognostické metody nebraly dostatečně v úvahu specifické faktory, které v poslední době omezovaly agregátní poptávku, vliv vysokých úrokových měr na hospodářskou aktivitu v západní Evropě nebo náhlé změny na trhu měn a jejich účinek na důvěru spotřebitelů a podnikatelů.


3 Makroekonomická analýza

3.1 Statistika jako základní informační zdroj makroekonomické analýzy

Kvalitu makroekonomické analýzy bezprostředně předurčuje kvalita poznatkové základny, kterou si jsme schopni vytvořit. Vytváření řad věcně správných, metodicky jednotných a konzistentních dat je úkolem ekonomické statisticky. Ekonomická statistika je číselné zobrazování a rozbor ekonomických jevů a procesů v konkrétních podmínkách jejich výskytu. V ČR ji zajišťuje Český statistický úřad (ČSÚ).

Při posuzování makroekonomických veličin, jejich vývoje a chování (např. produktu, zaměstnanosti, cen) se neobejdeme bez statistických ukazatelů. Ukazatel (indikátor) ekonomického jevu je číselné zobrazení konkrétního jevu, případně jeho určité stránky. Jejich dostupnost, adekvátní vypovídací schopnost a vyhodnotitelnost ve vztahu k účelu zkoumání je nezbytnou podmínkou analýzy.

Pro hodnocení chování časových řad nabízí statistika celou řadu metod, pomocí nichž je možno odhalit pravidelné a opakující se složky dlouhodobých tendencí a stanovit parametry hospodářských cyklů.


3.2 Národní účetnictví


Při poznávání ekonomické reality zpravidla potřebujeme identifikovat odraz makroagregátů ve statistice tvorby a užití národního důchodu. K jejich měření byl vytvořen a mezinárodně akceptován systém národních účtů.

Systém národních účtů (SNÚ) se stal vyústěním dlouhodobých pokusů o kvantitativní vyjádření, měření a hodnocení ekonomického vývoje. Patří k rozhodujícím momentům rozvoje ekonomické teorie a praxe. Jako systém vznikaly národní účty ve 30 - 40 letech tohoto století, jejich vznik spojen s Keynesovou "Teorií zaměstnanosti, úroku a peněz".

Národní účty (NÚ) definují a konkrétními daty naplňují jednotlivé makroekonomické agregáty, poskytují systematický obraz struktury ekonomiky a základních ekonomických procesů. NÚ vypovídají o skutečné úrovni produktu (a dalších makroveličin), nevypovídají o příčinách změn, vzájemných souvislostech a pod. Při výkladu příčin změn a vzájemných souvislostí se nelze obejít bez makroekonomické teorie.

K velkému rozvoji SNÚ jako podkladu pro tvorbu a kontrolu vládních programů dochází po druhé světové válce.

Dochází k vytvoření dvou standardních systémů s možností jejich konkretizace podle podmínek dané země :

*       Národní účty OSN (R. Stoun a kol. v roce 1953)

*       Národní účty ESA (pro země ES v roce 1958)

Poslední revize SNÚ byla provedena v roce 1993 (zpřesnění propočtu GDP, pojetí služeb, pojetí konečné spotřeby vlády a domácností ap.) Od roku 1958 NÚ každoročně vydávány za cca 170 zemí.

Základ a charakteristické rysy SNÚ :

*    Pojetí tvorby produkce (výroby) - za výrobu je považována veškerá ekonomická činnost, která přináší důchod z využívání výrobních činitelů.

*    Pojetí hrubého a čistého domácího a národního produktu (ČDP = HDP - fixní kapitál (odpisy)) .

*    Rozdělení produkce do stejnorodých skupin (klasifikace produkce, konečné spotřeby, odvětví, ekonomických sektorů a transakcí).

*    Podvojnost zápisů (forma účtů), která vytváří vzájemnou propojenost v systému.

Základní sestava národních účtů

1. Účty

*       výroby (symbol C0, C1),
*      
tvorby, rozdělení a užití důchodů (C2, C3, C4),

*      
kapitálu (C5),

*      
finanční (C6),

*      
zahraničí (C7),

sestavované za NH jako celek a za jednotlivé ekonomické sektory a subsektory.

2. Tabulky Input/Output

Tabulky vstupů a výstupů v souhrnné formě za mezispotřebu, konečnou spotřebu, primární vstupy atd.


Tabulka Input/ Output

 

Užití produkce

 

 

1 2 3 ..........…... n

Konečná spotřeba

Investice, zásoby

Vývoz

Celkem

Dodávky produkce

                           

(odvětví)

                           
                             
                             
                             
                             

HDP

                           

Produkt celkem

                           



3. Tabulky transakcí (ekonomických operací)

·         v oblasti zboží a služeb (odvětvová struktura pracovníků a mezd, struktura finální spotřeby, fixního kapitálu a zásob atd.)

·         distributivních transakcí (přerozdělení důchodů, příjmy a výdaje)

·         finančních transakcí (změny aktiv a pasiv)

4. Satelitní účty

·         za vybrané komplexy ekonomiky (životní prostředí, životní úroveň ap.)

Výkonnost ekonomiky jako celku je nejčastěji měřena pomocí veličiny hrubý domácí (národní) produkt (GDP, GNP) resp. národní důchod (GNI). GDP (GNP) je peněžním vyjádřením celkového toku zboží a služeb v ekonomice za určité období, zpravidla za rok.

3.3 Hrubý domácí produkt

Hrubý domácí produkt chápeme jako hodnotu veškerých statků a služeb, vytvořených uvnitř země během určitého časového období. Pokud budeme hovořit o hod­notě statků a služeb vyprodukovaných domácími výrobními faktory, bude se jednat o hrubý národní produkt.

Při propočtu HDP je důležité brát v úvahu, že:

·       HDP je hodnota finálních statků, což má zabránit tomu, aby některý výrobek byl započten dvakrát. HDP je tvořen hodnotou výstupu v běžném období.

·       HDP je ohodnocen tržními cenami, tzn. že hrubý domácí produkt není ohodnocen v nákladech výrobních faktorů.

Rozlišujeme:

·       hrubý domácí produkt

·       čistý domácí produkt

·       nominální HDP (měří hodnotu výstupu ekonomiky v cenách daného období)

·       reálný HDP (měří hodnoty výstupu ekonomiky v různých časových obdobích tak, že ohodnotí statky ve všech obdobích stejnými cenami – v cenách bazického roku).


Hrubý domácí produkt

·         výdajová (produktová) metoda:

HDP = C + I + G + X'

C - výdaje na osobní spotřebu
I - soukromé hrubé domácí investice
G - státní nákupy zboží a služeb (bez transfer. plateb)
X' - čistý export (export mínus import   X' = X - M)

·         příjmová (důchodová) metoda:

HDP = w + i + a + n + z + k + r

w - mzdy a platy zaměstnancům
i - čisté úroky (přijaté mínus vyplacené)
a - odpisy (amortizace)
n - nepřímé daně
z - důchody podniků (mimo korporace)
k - zisky korporací před zdaněním
r - renta z pozemků

Čistý domácí produkt

NDP = C + In + G + X'

Čisté investice In = I - a

Jiné vyjádření : NDP = HDP - a

a ..... amortizace

Implicitní cenový deflátor (ICD) - vyjadřuje výši inflačního znehodnocení produktu v běžném roce ve vztahu k základnímu roku.

 

ICD = nominální HDP / reálný HDP

( Reálný HDP = nomin. HDP / ICD )

.

3.4 Bilance národního hospodářství

Využívání systému Bilance národního hospodářství (BNH) je ještě po jistou dobu potřebné pro srovnatelnost ukazatelů v časových řadách. BNH je statistický systém charakterizující národohospodářský koloběh vycházející z marxistické politické ekonomie. Poslední verze jako doporučený standard RVHP byla přijata v roce 1986.

BNH je prezentována jako systém navazujících tabulek popisujících jednotlivé aspekty reprodukčního procesu.

BNH tvoří čtyři základní skupiny tabulek :

1. Bilance tvorby a užití společenského produktu (SP) a národního důchodu (ND) - úhrnná materiální bilance

2. Bilance tvorby, rozdělení a užití SP a ND - úhrnná finanční bilance

3. Bilance práce

* bilance pracovních zdrojů a jejich rozdělení

* bilance pracovních sil

4. Bilance národního jmění

* bilance základních fondů

* bilance oběžných fondů a zásob

* bilance federálních hmotných rezerv

Rozvinutím a zdokonalením hmotné bilance je mezioborová bilance tvorby a rozdělení produkce - bilance mezioborových vztahů.

Mezioborová bilance charakterizuje strukturní vztahy mezi ukazateli typu výrobního obratu a finálního produktu na národohospodářské úrovni, což umožňuje formalizovanou strukturální analýzu NH.

Orientační vztah mezi "produktem" dle systému národních účtů a dle bilance národního hospodářství :

HDP = SP - VS + a + HNS

SP - společenský produkt
VS - výrobní spotřeba
a - amortizace
HNS - hodnota služeb vytvořená nevýrobním sektorem

.

Zpět na OBSAH