Zpět na OBSAH

10   SWOT analýza

SWOT analýza je stále více užívaná forma souhrnné prezentace analytických poznatků. Svůj název získala z počátečních písmen anglického vyjádření silných stránek, slabých stránek, příležitostí a ohrožení (hrozeb).

S trong points    -      silné stránky  W eak points    -      slabé stránky  O pportunities -      příležitosti  T hreats              -      ohrožení

10.1 Co je SWOT analýza a proč je používána

Je jedním z možných postupů systematického a přehledného zachycení poznatků o objektu analýzy, mnohokrát úspěšně prověřeného praxí.

Proti obvyklým analytickým metodám prezentuje vyváženě pohled na minulost a současnost (ex post) a pohled na budoucnost (ex ante) analyzovaného objektu.

Svým uspořádáním do čtyř kvadrantů - silné stránky, slabé stránky, příležitosti, ohrožení - dobře vyhovuje charakteru úvah, které potřebujeme vést při formulování strategií budoucího chování resp. cílevědomého ovlivňování dalšího vývoje objektu analýzy.

Umožňuje přehledně provádět zpětné korekce jednotlivých identifikovaných jevů (procesů, skutečností) včetně jejich přeřazování do jiných kvadrantů, vyžadují-li si to měnící se pohledy na budoucí vývoj objektu analýzy.

Umožňuje, aby ve stejně přehledné struktuře, v jaké je provedena analýza, byla formulována vize usměrnění budoucího vývoje analyzovaného objektu, spočívající ve formulování odpovědí zejména na tyto základní otázky:

• jak zachovat resp. rozvíjet jeho silné stránky
• jak odstraňovat resp. eliminovat jeho slabé stránky
• které z budoucích příležitostí lze využít pro jeho další rozvoj a jak je využít
• jakými cestami (prostředky, postupy) bude čeleno jeho očekávaným

10.2 Příklady SWOT analýzy

Prezentační forma SWOT analýzy bývá velmi rozmanitá. Od prostého chronologického výčtu jednotlivých stránek, přes jejich přehledné uspořádán do kvadrantů až po různé ilustrativní grafické podoby. Také úroveň syntézy resp. stupeň výběru priorit bývá dle účelu využití analýzy různý.

Zde si uvedeme dva příklady převzaté ze strategických dokumentů rozvoje Ostravského kraje.

Příklad 1:  SWOT analýza ekonomického potenciálu regionu

SILNÉ STRÁNKY

·       Rozmanitost průmyslových odvětví - dominující těžba uhlí, metalurgie a strojírenství, významný dřevařský, papírenský, textilní, farmaceutický a gumárenský průmysl

·       Dobrá technická úroveň v některých nových materiálech a oborech (výroba papíru, celulózy, piva, klobouků, nářadí, farmaceutické výrobky, strojírenské součásti apod.)

·       Existence několika stabilizovaných a perspektivních firem v regionu (Autopal, Tonak, Biocel, Nová Huť, Radegast, Galena, Optimit, Masokombinát apod.)

·       Existence výzkumně-vývojové základny v hornictví, hutnictví, geologii, materiálovém inže­nýrství a ekologii

·       Příznivá poloha regionu v transevropském severojižním silničním dopravním tahu

·       Hustě rozvětvená vnitřní síť dopravních komunikací

·       Existence významné základny pro vnitrostátní i mezinárodní leteckou dopravu-letiště Ostrava - Mošnov

·       Relativně levná kvalitní a kvalifikovaná pracovní síla z větší části využitelná i při rozvoji nových ekonomických aktivit

·       Existence tří univerzit v regionu poskytujících vzdělání v širokém spektru technických , ekonomických a humanitních oborů

·       Hustá síť škol a vzdělávacích zařízení v regionu

·       Existence chráněných krajinných oblastí Beskydy a Jeseníky s možností využití jejich sociálně-ekologické funkce (vodohospodář­ské, zdravotně-rekreační aj.)

SLABÉ STRÁNKY

·       Příliš silné soustředění průmyslové činnosti na těžbu uhlí, hutnictví železa a strojírenství

·       Silná územní koncentrace útlumového těžebního, metalurgického a strojírenského průmyslu

·       Existence řady podniků postižených zmenšením a nesolventností trhu bývalého RVHP i domácího trhu

·       Nedostatečně rozvinutý sektor služeb

·       Nízká úroveň inovační aktivity v podnikatelské sféře

·       Málo rozvinutý podpůrný sektor služeb

·       Nedostatek podnikatelské infrastruktury a zařízení pro podporu rozvoje malých a středních podniků (inkubátory, hospodářské parky, podnikatelská a inovační centra apod.)

·       Nedostatečná síť rychlostních silnic

·       Zastaralost některých systémů technické infrastruktury v regionu

·       Nízká úroveň vybavení a kvality telekomunikačních zařízení

·       Nízká mobilita pracovních sil mimo region

·       Dlouhodobě se udržující nadprůměrná míra nezaměstnanosti v některých okresech dosahující v kritických zónách míry větší než 10% (Karviná, Bruntálsko apod.)

·       Nízká úroveň manažerských dovedností řídících pracovníků v řadě velkých podniků

·       Neuspokojivý stav všech základních složek životního prostředí v převážné části prostoru regionu

·       Existence území s vysokou ekologickou zátěží půdy zejména na ostravsku a karvinsku (Karolina, Ostramo-Vlček, kalové rybníky apod.)

·       Nedostatečně rozvinutý turistický průmysl

·       Zanedbanost a tím i malá přitažlivost turistických atrakcí a historických pamětihodností

PŘÍLEŽITOSTI

·       Přístup na mezinárodní průmyslové trhy díky strategické poloze regionu na dvou oddělených komunikačních systémech sever-jih (Polsko-Maďarsko) a východ-západ (Německo-Rusko)

·       Nalezení vhodných způsobů využití průmyslových areálů a budov v utlumovaných závodech a podnicích

·       Napojení regionu na evropskou dopravní a telekomunikační síť (výstavba dálnice D47, 2. železniční koridor, modernizace telekomunikací) umož­ňující rozvoj podnikání a příliv zahraničního kapitálu

·       Rozvoj letiště Ostrava-Mošnov, vybudování obchodně-podnikatelského areálu v prostoru letiště a rozvoj svobodného celního pásma v tomto areálu

·       Mezinárodní rozvoj podnikání v oblasti inovací a nových technologií prostřednictvím vědecko-technologického parku v Ostravě

·       Mezinárodní nárůst přírodní a kulturní turistiky jako zdroj nového podnikání v regionu

·       Využití vysokého ratingu města Ostravy a certifikace některých měst v regionu pro příliv zahraničních investic

·       Využití technické odbornosti, nápaditosti a dovednosti značné části pracovních síly regionu k rozvoji nových ekonomických aktivit

OHROŽENÍ

·       Zpožďování budování a modernizace mezinárodních dopravních tahů (dálnice, železniční koridor, letiště) v důsledku omezení investičních možností

·       Geografická izolace regionu nezvládnutím jeho napojení na transevropské dopravní tahy, zejména silniční

·       Hrozba ztráty tuzemských i zahraničních trhů pro strojírenskou výrobu a malá schopnost podniků prosadit se v boji o nové trhy

·       Dlouhodobá recese některých významných průmyslových podniků v regionu (Tatra, Vagónka, Romo apod.)

·       Pomalý rozvoj podnikatelské infrastruktury v regionu (hospodářské parky, průmyslové areály a zóny apod.)

·       Kritický stav životního prostředí v zóně Ostrava-Karviná a dlouhodobý charakter nápravných opatření

·       Pomalý průběh odstraňování ekologických škod v regionu

·       Nesprávné odhadnutí možností využití přírodního a kulturního potenciálu regionu pro rozvoj cestovního ruchu a turistiky

Je patrné, že v tomto příkladu jde o dosti široký analytický „záběr“ umožňující formulování strategické vize rozvoje ekonomického potenciálu regionu a stanovení tomu odpovídajících regionálních rozvojových aktivit. Ve druhém příkladu jde o SWOT analýzu zaměřenou na hlavní poznatky, z nichž mají být odvozeny klíčové priority rozvoje malého a středního podnikání v Ostravském kraji.

Příklad 2:  Ostravský kraj – rozvoj malého a středního podnikání

11  Prognostika - teoretická východiska prognózování

11.1    Prognostika jako nauka

Prognostika shromažďuje zkušenosti a poznatky o vzniku a o obsahu představ o budoucnosti docílených racionálními a logicky kontrolovatelnými postupy uvažování. Prognostiku lze chápat jako nauku o tvorbě, obsahu a využití hypotéz o ještě neexistující skutečnosti.

Soudobou prognostiku hodnotíme jako nauku ještě stále vznikající, zčásti teoretizovanou, opírající se o výsledky výzkumu mnoha vědních disciplín.

Pozitivním rysem prognostiky je, že má interdisciplinární charakter.

Prognostická praxe

Prognostická praxe je pojímána jako součást poznávací aktivity člověka. Je metodologicky i obsahově zaměřena na společenské jednání a rozhodování člověka.

Prognostická praxe je spojena s tvorbou představ a jejich využíváním v optimalizačních procesech a dalších lidských aktivitách.

Metodologie prognostické praxe

Metodologie prognostické praxe se zabývá zkoumáním logické struktury prognostické praxe. Zkoumá logiku jednání doprovázející vznik závěrů o budoucnosti z poznatků v předpokladové části úvah prognostika.

Logicky promyšlené závěry jsou předpokladem racionálního vytváření představ o budoucnosti.

Exaktní a heuristická prognostická praxe

V prognostické praxi se nejčastěji setkáváme s kombinací exaktních postupů (vyjádření úvah logickým předpisem) a heuristických postupů (objevování nových, dosud neuvažovaných skutečností). Znamená to, že celý postup tvorby prognózy nelze předem vyjádřit logickým předpisem, protože řešení vzniká „za pochodu“.

Převážně heuristický charakter prognózování otevírá problém racionálního rozpoznávání charakteristik rozhodovacích situací.

Racionální prognostická praxe

Uplatňování racionální kombinace vyžaduje znalost souvislostí mezi metodou a obsahem řešení problémových situací, což lze racionálně řešit pouze sledováním obecně platných souvislostí mezi poznáváním a činností.

Výsledky výzkumu prognostické praxe nemohou být zdrojem jednoznačných pravidel platných ve smyslu exaktních zákonů přírodních věd. Mohou však být užitečnými návody zvyšujícími naději na informačně hodnotnou představu o budoucnosti.

Prognóza jako představa o budoucnosti

Prognózou se zpravidla rozumí taková exaktně budovaná představa o budoucnosti, která vzniká dodržením exaktní metodologie její tvorby - „vědecky“ vytvořená prognóza.

Představa o budoucnosti může být tvořena tak, že:

• obsah představ o budoucnosti je vyčerpávajícím způsobem tvořen prognózami,
• obsah představy o budoucnosti je tvořen kombinací prognóz a intuitivních odhadů,
• představy o budoucnosti jsou obsahově vyčerpány intuitivními odhady a neobsahují tedy prognózy.

Prognostická metoda

Metoda vytváří logický návod pro jednání tím, že prognostik její aplikací logicky uspořádává svou poznávací, komunikační, hodnotící a transformační aktivitu při tvorbě prognózy. Jsou to tedy ty fáze prognostické praxe, které lze užitím logického předpisu vyjádřit a naprogramovat pro další užití.

Mezi prognostické metody patří i takové, které jsou společné pro analytickou i prognostickou činnost - potřeba nejprve rozpoznat obsah skutečnosti o jejíž budoucnosti je prognostická výpověď.

Terminologie prognóz

Pojmy jako prognóza, predikce, projekce či předpověď jsou často používány jako synonyma. Existují však mezi nimi jisté odlišnosti.

Prognóza je v širokém slova smyslu výpovědí o budoucnosti. Je to vlastně předpověď budou­cích událostí a budoucích podmínek vývoje. Charakteristickým rysem prognóz je jejich variantnost, která vyplývá z možnosti stanovení variantních cílů a cest vedoucích k jejich dosažení, ale i z pravděpodobnostního charakteru prognóz. U prognóz se předpokládá jejich praktická využitelnost, která odlišuje prognózu od predikce, jež je součástí vědecké práce a od předvídání, což je obecná schopnost lidského myšlení uvažovat o budoucnosti.

Prognostika je činnost vztahující se k tvorbě prognóz. Často spočívá v analýze minulého vývoje a v pokusu promítnout historickou zkušenost do budou­c­na. V dokonalejších prognózách se však do prognóz promítají i úvahy o možných změnách a zlomech v budoucím vývoji. Prognostika je většinou záležitostí vědecko-výzkumných pracovišť a má svůj specifický metodologický aparát.

11.2 Předmět a metody prognostiky

Předmět prognostiky souvisí s psychologií člověka vytvářejícího racionálními úvahami modely časově dosud neexistující skutečnosti.

Prognostika pozorováním, zkoumáním a analýzou vymezeného objektu (předmětu) dává vzniknout poznatkům, které třídí, zobecňuje a formuluje pravidla pro jejich využívání ve společenské praxi.

Prognostika se používanou metodou řadí mezi nauky empirické (zkušenostní).

Poslání prognostiky

Prognostika plní roli prostředku k posílení racionality jednajícího člověka. Prognostika svými poznatky pomáhá uplatňování představ o budoucnosti v hospodářské a společenské praxi.

Historický vývoj

Prognostika, jako nauka o racionálních postupech tvorby představ o budoucnosti vzniká postupně. Počátkem šedesátých let je prováděn první systematický sběr údajů o prognostických metodách.

Na formování prognostiky jako nauky má největší zásluhu Erich Jantsche. Jeho encyklopedický přehled existujících metod a praktik prognózování sestavený v roce 1966 tvoří dodnes základní katalog, který je jen doplňován a aktualizován.

Druhy prognóz

Prognózy je možné klasifikovat podle různých hledisek. Nejčastěji se prognózy člení na tyto druhy:

Podle objektu prognózy:

• prognózy ekonomické, jejichž předmětem je hospodářský vývoj,
• prognózy sociálně-politické, kam patří kromě sociálních prognóz i prognózy demografické, ale i prognózy vztahující se k novému životnímu stylu, či měnícímu se hodnotovému systému,
• prognózy vědecko-technické, zabývající se směry a vývojem vědecko-technic­ké­ho pokroku.

Podle délky časového období :

• prognózy krátkodobé - na 1 - 18 měsíců, často nazývané prognózami konjunkturálními ,
• prognózy střednědobé na 2 - 5 let,
• prognózy dlouhodobé na období delší pěti let.

Podle rozlišovací úrovně:

• prognózy globální (celosvětové) zpracovávané většinou mezinárodními organizacemi (OSN, OECD) či mezinárodními týmy vědců. Jejich předmětem jsou budoucí trendy světového vývoje, ale i budoucí nebezpečí a úskalí (demogr­a­fic­ká, ekologická a ekonomická), kterým je třeba rozumnou hospodářskou politikou čelit.

Prognózami globálních procesů se zabývá futurologie. Sem patří i známé práce tzv. Římského klubu.

• prognózy makroekonomické obsahující budoucí vývoj makroekonomických agregátů jako je HDP, spotřeba, investice, zahraniční obchod, zaměstnanost, ale i vývoj inflace či platební bilance. Většinou se zpracovávají variantně a o tyto prognózy se zpravidla opírá vládní hospodářská politika.
• prognózy mikroekonomické a regionální, které se zpracovávají na úrovni podniků či menších územních celků než je stát. Prognózy na úrovni podniků (především u velkých firem) umožňují formulovat dlouhodobou strategii podniku, která je nezbytná pro rozhodování o investicích a o inovačních procesech, které umožní zvýšit konkurenceschopnost vyráběné produkce.

Metody prognózování

Tvorba prognóz vyžaduje používání specifických metod které závisí i na typu zpracovávaných prognóz. Z tohoto hlediska je volba přístupu a výběr metod prognózování značně komplikovaná a náročná činnost. Často se kombinují různé přístupy a metody, protože to umožňuje variantní poznávání budoucnosti.

Mezi základní metody, které se používají v prognostické činnosti lze zařadit:

Metody extrapolace vychází z předpokladu, že vývoj v budoucnosti bude analogický s vývojem v minulosti. Do této skupiny metod patří především statistické metody, jako jsou metody zpracování časových řad, regresní a korelační analýza a analýza a prognóza časových řad.

Ekonometrické modely založené na soustavě rovnic, které vyjadřují základní vztahy v modelovaném systému. Každý model je však určitým zjednodušením skutečnosti a jeho naplnění potřebnými informacemi a parametry odrážejícími vzájemné vztahy mezi jednotlivými veličinami je vždy obtížné.

Metoda scénářů spočívá v simulaci možných budoucích situací, kterým by se měl přizpůsobit vývoj prognózovaného systému. Scénář by měl uspořádat posloupnost událostí v čase a zachovat jejich logickou vzájemnou návaznost.

Metody reflexivní a intuitivní se opírají o subjektivní názory jednotlivců nebo skupin a vycházejí ze zkušeností a poznatků pracovníků dané oblasti. Mívají charakter hypotéz, které se v další prognostické činnosti ověřují.

Metody expertní jsou založené na využití znalostí a zkušeností odborníků v dané oblasti a na jejich schopnosti předvídat možný budoucí vývoj, jeho souvislosti a důsledky.

Účelový přístup

Pro rozpoznání různých stránek prognostické praxe se osvědčuje přístup účelový (teleologický). Chápe prognostiku jako lidské jednání (sled duševních a fysických činností člověka) zacílené účelově ke vzniku a uplatnění představ o budoucnosti.

Protože obsah i forma představ o budoucnosti se mění případ od případu, mění se i uspořádání činností, které k těmto představám vedou.

Aktivní přístup

Pojímá prognostickou praxi jako funkční systém specializovaných činností (aktivit) vzájemně uspořádaných tak, že poskytují požadovanou představu o budoucnosti.

Dovoluje, aby při rozpoznávání prognostické praxe byla zavedena představa její činnostní struktury, historicky proměnné a kulturně závislé.

Odlišnosti činnostní struktury projektivního typu  - je charakterizována výpočtem a simulačního typu - je charakterizována simulačním modelem.

12     Informační hodnota prognostické praxe , teorie rozhodování

12.1 Informační hodnota prognostické praxe

Prognóza jako představa o budoucnosti ovlivňuje vědomí člověka, jeho rozhodování a zprostředkovaně i jeho činnost. Může působit na uspořádání lidského jednání a má tedy potenciální informační hodnotu pro každého, kdo je schopen jí porozumět.

Předpoklad účinnosti prognózy - adekvátní informovanost jednajícího.

Každá představa o budoucnosti může trojí informační hodnotu:

1. Informuje motivačně tím, že přináší uživateli poznání potřebné pro vyjasnění cílů jeho jednání.
2. Informuje instrukčně tím, že přináší poznání potřebné pro uspořádání (koordinaci) činností.
3. Informuje operativně tím, že přináší poznání potřebné pro určení výkonů specializovaných činností (poznání pro ovládání a kontrolu těchto činností - pro jejich regulaci).

Úkolem prognostické praxe je poskytovat informačně hodnotnou představu o budoucnosti.

12.2  Teorie rozhodování

Položí-li se otázka jak postupovat, aby stabilizace strategie jednání proZ hlediska teorie rozhodování je výběr takovou fází, ve které jednající uplatňuje své představy o budoucnosti a svá hodnotová měřítka (viz následující schéma).

 

střednictvím tvorby představ o budoucnosti probíhala se záměrným informačním ovlivněním jednajícího, nelze se při hledání odpovědi obejít bez poznatků, které nahromadily teorie rozhodování

Vliv hodnotového měřítka na prognózování

Blokové schéma struktury duševních operací naznačuje, že obě zmíněné schopnosti se v průběhu rozhodování vzájemně ovlivňují. Vyjádří-li se stav tohoto zájmu racionálně, např. prostřednictvím racionální stupnice hodnot na níž jsou vyznačeny preference, pak i představy o budoucnosti mohou být vyjádřeny racionálně a vztahovány k těm hodnotám, které jednající uplatňuje.

Vliv prognózování na utváření hodnotového měřítka

Jednající, který používá racionálních metod prognózování pro vytváření představ o dalším vývoji situace potřebuje vymezovat preferované stavy racionálními postupy a tedy i vyjádřit jejich obsah užitím racionálních postupů při hodnocení. Vyžaduje, aby jednající dokázal preferované stavy racionálně vyjádřit a tedy, aby disponoval racionální stupnicí hodnot.

Reprezentace obsahu při prognózování

Reprezentací se rozumí vyjádření obsahu skutečnosti určitým symbolem (znakem) uzpůsobeným tak, aby z něj bylo možno na obsah poznávané skutečnosti pokud možno co nejjednoznačněji usoudit. Vedle občanských jazyků se objevuje řada jazyků umělých.

Prognostická praxe jako praxe racionálního uvažování je z hlediska problému reprezentace poznávané skutečnosti nucena operovat s mnoha jazyky.

Uživatelský vztah k informační hodnotě

Teorie rozhodování zdůrazňuje spíše řešitelský než uživatelský vztah jednajícího k poznání a tím i k prognostické praxi.

Ten, kdo zprávy přijímá, si vybírá ze všech zpráv, které může přijmout právě jen některé a to ty, které mají pro jeho jednání největší subjektivně určenou hodnotu.

Informační vliv prognostické praxe na uživatelské aktivity jednajících:

1.    Uspokojení uživatele odpovědí na jeho otázku „proč?“ (proč má určitým způsobem jednat). Informační hodnota v tomto případě souvisí s její motivační hodnotou.

2.    Uspokojení uživatele odpovědí na jeho otázku „jak?“ (jak má jednat). Informační hodnota v tomto případě souvisí s její instrukční hodnotou.

3.    Uspokojení uživatele odpovědí na jeho otázku „co?“ (co má být předmětem jeho jednání). Informační hodnota se uživatelsky oceňuje podle toho, jak zmenší nejistotu o konkrétním obsahu činností v průběhu jednání.

Informační hodnota prognostické praxe je proto považována za víceúčelovou.    

Znalostní hodnota prognostické praxe

Pojetí informační hodnoty prognostické praxe předpokládá, že prognostik přináší uživateli poznání.

Teorie poznání vidí předmět své teoretizace jako duševní činnost (psychickou činnost) a charakterizuje ji psychologickými, neurofyziologickými i filozofickými a dalšími charakteristikami podle toho, jak se teorie různých vědních oblastí podílejí na výzkumu této činnosti.

13     Logické hodnocení prognostické praxe

Prognostická praxe naráží při formulaci úloh i při jejich řešení na potíže, jejichž odstranění vyžaduje znalost logické stavby prognóz jako výroků o skutečnosti. V mno­ha případech si prognostik neporozumí s uživatelem prognózy právě proto, že není dodržena logická struktura jejich vzájemné komunikace.

13.1    Vysvětlení budoucnosti jako logické implikace

Z logického hlediska lze považovat prognózu za výrok o budoucnosti neboli predikci (z latinského predicere - předpovídat). Její logická platnost je charakterizována vztahem implikace: jestliže platí A pak platí B, kde A tvoří výroky vztahující se k předpokladové části predikce a B jsou výroky o budoucnosti logicky plynoucí (implikované) z A.

Současná paleta prognostických metod obsahuje různé druhy vysvětlení skutečnosti přizpůsobované obsahu, o který se jedná, a závislé tedy i na profesionální a vědecké specializaci toho, kdo prognózuje (viz následující tabulku)

Způsob vysvětlení skutečnosti ve vybraných prognostických metodách (podle L. J. Baworowského)

Prognostická metoda	Způsob vysvětlení
Morfologická analýza	Substanciální
	Atributivní
Analytická extrapolace	Bezprostřední časový následek
Matice křížových interakcí	Přímá závislost stavů
Analýza vedoucího trendu	Nepřímá závislost stavů
Fenomenologická extrapolace	Příčino-následkový (kauzální) vztah
Metody systémové analýzy	Strukturální

13.2 Základní typy predikcí

Podle obsahu předpokladové části predikce vyjádřeného určitými výroky lze rozlišit tři typy predikcí, které v prognostické praxi plní specifické funkce:

1. Predikce pasivní. Její logickou strukturu lze vyjádřit zápisem implikace

si A > B

kdy o výrocích A současně platí, že jsou tvořeny směsí výroků o skutečnosti odvozených ze znalosti příslušných zákonů Z a výroků o hodnotách vlastností skutečnosti, o kterých zákony vypovídají M. Symbolicky má logická formule predikce v tomto případě tvar:

si (Z et M) > B

což lze číst: platí-li o obsahu skutečnosti zákony Z a jsou-li platné výroky o měření uskutečněných podle těchto zákonů M, pak je platný soubor výroků o budoucnosti B.

Pasivní predikce obdržela svůj název proto, že v předpokladové části neobsahuje výroky o vědomé účasti člověka na obsahu skutečnosti, o které předpokladová část vypovídá.

2. Predikce aktivní. Její předpokladová část obsahuje též výroky o předpokládané aktivitě lidí, např. vyjádřené formou pravděpodobných tendencí chování vyplývajících z rozpoznaných zákonitostí. Souhrnná logická formule predikce pak získává tvar:

si [(si A > S) et si (Z et M)] > B

což lze číst: jestliže platí, že aktivita A implikuje skutečnost S a též platí zákony Z a výsledky M o této skutečnosti, pak o budoucnosti platí B.

3. Predikce normativní. Její předpokladová část obsahuje též výroky o normách aktivit, např. výroky, že někdo něco musí, či nesmí učinit. Souhrnná logická formule normativní predikce tak získává tvar:

si [(si N > A) et (si A > S) et si (Z et M)] > B

což lze číst: platí-li, že norma N implikuje chování A a že toto chování implikuje skutečnost S a platí zákony Z a výsledky měření skutečnosti M, pak platí výroky o budoucnosti B.

Pravdivostní ověřování v prognostické praxi

Tím, že prognostická praxe operuje se všemi uvedenými typy predikcí, vznikají i proměnlivé podmínky pro ověřování výroků o budoucnosti.  Princip ověřování logické platnosti jakéhokoliv logického výroku dovoluje kontrolovat, zda z pravdi­vých výroků byl získán pravdivý výrok nový.

Ověřování logické platnosti tedy může sloužit k ověřování pravdivostní hodnoty predikcí jako výroků odvozených z jiných pravdivých výroků o skutečnosti. Ověřování pravdivostní hodnoty prognózy se označuje termínem verifikace prognózy.

Zpět na OBSAH