Zpět na OBSAH


15        Prognózování vnějších ekonomických vztahů

Prognózování vnějších ekonomických vztahů v tržních ekonomikách prošlo dlouhým vývojem od krátkodobých konjunkturních prognóz až k součas­nému komplexnímu modelování založenému na systémové analýze procesů světového rozvoje.

Vedle odhadů, prognóz vývoje objemu exportů, importů celkových i v ko­mo­ditním průřezu a vývoje světových cen patří do oblasti prognostiky mezinárodního obchodu i sledování vývoje směnných kurzů i vývoje na trhu cenných papírů.

15.1 Klasifikace metod

Obecně lze prognostické metody aplikované v teorii nebo praxi mezinárodního obchodu rozdělit do dvou skupin:

  • metody používající ekonometrický (formalizovaný) přístup, založený na využití některé statisticko-matematické metody,
  • metody empirické, verbální, které nejsou systematicky opřeny o formalizovaný přístup.

Tato klasifikace ve své podstatě vymezuje krajní přístupy, které bývají zpravidla kombinovány.

Jiným hlediskem klasifikace prognostických metod je hledisko stupně determinace budoucího vývoje dosavadními vývojovými tendencemi.

Rozlišujeme prognózy genetické (inerční), opírající se o extrapolaci vývojového trendu z minulosti do budoucnosti a prognózy cílové (normativní), naznačující alternativní způsoby přechodu od existujících tendencí ke kvalitativně jiným cílovým tendencím v budoucnosti.

Jiným rozlišujícím přístupem k souboru analyticko-prognostických metod v mezinárodním obchodě je rozlišení mezi:

  • fundamentální analýzou jako východiskem prognózy a
  • technickou analýzou a z ní vycházející prognózou.

Fundamentální analýza zkoumá všechny podstatné faktory (ekonomické i mimoekonomické), které ovlivňují trh (tedy nabídku či poptávku).
Prognóza je u fundamentalistů odpovědí na otázku proč?

Technická analýza si neklade otázku proč, nýbrž jak? kam? se pohybuje kurz, cena.

Zatímco fundamentální analytici hledají faktory vyvolávající změny kurzů, cen, techničtí analytici se omezují na popsání kursového průběhu (cenového vývoje) a stanovení nákupních případně prodejních signálů.

15.2   Konjunkturní faktory a ukazatele

Předpokladem prognostiky zahraničního obchodu (zejména u fundamentálních přístupů) je analýza všech jevů, které přímo nebo nepřímo ovlivňují vývoj zahraničního obchodu. Určující faktory vývoje zahraničních trhů (tzv. konjunkturní faktory) je možno dělit podle délky období v němž ovlivňují situaci na trhu na:

  • dlouhodobé (trend)
  • cyklické (vyplývající z hospodářského cyklu)
  • krátkodobé (sezónní, přechodné, nahodilé).

Toto dělení má své logické opodstatnění rovněž z hlediska menší či větší míry ovlivňování průběhu reprodukčního procesu subjektivními vlivy. Dělení faktorů podle doby působení je významným momentem i z hlediska různé periodizace prognostiky.

Konjunkturní faktory je dále možno členit na:

  • aktory poptávkové
  • faktory nabídkové
  • faktory obchodně-politické (či institucionální), přičemž u všech tří skupin je možno diferencovat příslušný faktor v tuzemsku (faktory vnitřní) a v zahraničí (faktory vnější).

Konjunkturní faktory jsou vyjádřeny a měřeny celou řadou ukazatelů, které lze podle ekonomického významu členit na ukazatele:

  • výrobní oblasti (HDP, národní důchod, průmyslová výroba, výroba jednotlivých odvětví apod.)
  • investic (objem, dynamika investic jako celku nebo podle jednotlivých odvětví)
  • zahraničního obchodu (vývoz, dovoz jako celek nebo v teritoriálním či komoditním průřezu, obchodní bilance)
  • vnitřního obratu zboží (např. ukazatel maloobchodního obratu)
  • úvěrové a finanční oblasti (např. vývoj salda platební bilance jako celku i podle měnových oblastí, vývoj úvěrového salda, pohyb úrokových sazeb, vývoj devizového kurzu, vývoj oběživa)
  • konečné spotřeby (vývoj konečné spotřeby jako celku i podle jednotlivých druhů spotřeby, vývoj mezd a platů)
  • cen (vývoj domácích cen, vývoj exportních a importních cen, vývoj reálných směnných relací, vývoj cen konkurenčních vývozů)

Při prognózách zahraničního obchodu mají základní význam ty ukazatele, které vyjadřují faktory výrazně ovlivňující vývoj vývozu a dovozu v budoucím období.

V převažující části vývozních prognostických modelů jsou brány za základní charakteristiky faktory vývoje vnější poptávky, měřené zejména těmito ukazateli:

  • hrubý domácí produkt
  • průmyslová výroba
  • investice
  • konečná spotřeba v zemích exportního zájmu vývozce

V dovozních prognostických modelech jsou určujícími veličinami faktory vývoje domácí poptávky:

  • růst hrubého domácího produktu
  • růst průmyslové výroby
  • růst investic
  • růst konečné spotřeby v tuzemsku

Ve složitějších modelech jsou zařazovány v roli určujících faktorů ukazatele domácí a zahraniční nabídky. V některých modelech se objevují faktory obchodně-politické (např. cla), účinky liberalizace, účinky restriktivních opatření apod.

Pokud jde o prognózy zahraničního obchodu vycházející z formalizovaného přístupu, používají zejména metody:

  • vedoucích ekonomických ukazatelů
  • regresní analýzy
  • modelů sítě mezinárodního obchodu resp. strukturní (input-output) analýzy

16     Modely prognózování vnějších vztahů a vývoje světové ekonomiky

16.1    Modely sítě mezinárodního obchodu

Reálnost prognózy vývoje zahraničního obchodu závisí nejen na kvalitě autonomně vypracovaných národních prognóz ale i na vzájemné konzistenci jejich údajů.

Síť mezinárodního obchodu je vytvářena vzájemnými dodavatelsko-odběratel­ský­­mi vztahy mezi jednotlivými zeměmi (viz následující tabulku).

 

Země dovozu

Celkový vývoz

Země vývozu

1

2

j

n

  

1

x11

x12

x1j

x1n

x1

2

x21

x22

x2j

x2n

x2
           

i

xi1

xi2

xij

xin

xi
           

n

xn1

xn2

xnj

xnn

xn

Celkový dovoz

x1

x2

xj

xn

x ..

Teoretické výzkumy zaměřené na analýzu vývoje sítě mezinárodního obchodu za delší uplynulé období potvrzují, že se vývoj mezinárodních dodavatelsko-odběratel­ských vztahů vyznačuje určitými objektivními tendencemi, vlastnostmi, které je nutno při prognózách zahraničního obchodu respektovat.

Výraznou zjištěnou tendencí je tendence k setrvačnosti proporcí uvnitř sítě mezinárodního obchodu. Rozumí se jí relativní stabilita podílů jednotlivých zemí na světovém obchodě. Další objektivní vlastností sítě mezinárodního obchodu je omezenost stupňů volnosti uvnitř modelu, neboli omezený počet toků uvnitř sítě, které se mohou vyvíjet nezávisle. Při nerespektování této vlastnosti při prognózách dojde k vzájemné nekonzistenci údajů, tedy k nepravdivosti odhadu budoucího vývoje zahraničních obchodů. Pokud jsou za daných nesprávných předpokladů prováděny autarkní národní prognózy, výsledkem je nepravdivost těchto prognóz.

Na základě analýzy vývoje sítě mezinárodního obchodu byla vypracována řada prognostických modelů vývozu a dovozu, které je možno souhrnně označit jako modely sítě mezinárodního obchodu.

Modely sítě je možno v závislosti na předpokládaném vývoji proporcí uvnitř sítě mezinárodního obchodu členit do následujících skupin:

  • modely s konstantními podíly obchodních toků uvnitř sítě
  • modely předpokládající vývoj, změnu podílů jednotlivých obchodních toků, jejich elastičnost ve vztahu k určitým ovlivňujícím faktorům
  • modely, kombinující oba výše uvedené přístupy

Modely této skupiny je možné dále diferencovat podle toho, zda předpokládají stabilitu:

  • podílu jednotlivých vývozců na celkových dovozech odběratelských zemí
  • podílu jednotlivých dovozců na celkových vývozech dodavatelských zemí
  • každého obchodního proudu na celkovém světovém vývozu (= celkovém světovém dovozu).

16.2    Komplexní regionální modelování

V posledním desetiletí došlo k výraznému rozvoji prognostiky mezinárodního obchodu i dalších oblastí světového hospodářství ve směru přechodu od národních prognóz k dlouho­dobým globálním předpovědím regionálním či celosvětovým. Tyto jevu jsou důsledkem významně narůstajících vzájemných závislostí vývoje jednotlivých oblastí ve světovém měřítku, a to jak ve smyslu věcném, ta teritoriálním (omezenost přírodních zdrojů, vývoj ŽP, narůstající problémy vnitřní a vnější rovnováhy řady ekonomik ap.).

Prognózy vývoje mezinárodního obchodu v rámci globálních prognóz v zásadě korelují s odhadem tempa ekonomického rozvoje oblastí a s odhadem stavu platební bilance oblastí či teritorií.

Metody používané pro globální regionální či světové modely jsou výsledkem systémové analýzy procesů rozvoje světového hospodářství. Mezi nejdůležitější komplexní modely světové ekonomiky lze v současné době řadit soustavu modelů LINK, komplexní ekonomický model a komplexní meziodvětvový model.

Model LINK

Model LINK představuje soustavu ekonomických prognostických modelů 24 ekonomických celků (13 vyspělých tržních ekonomik, 7 centrálně plánovaných ekonomik, 4 oblasti rozvojových zemí).

Model obsahuje jednak prognostické modely jednotlivých zemí, jednak jejich propojení přes blok mezinárodního obchodu (při komoditním rozdělení do čtyř hlavních zbožových skupin: potraviny a zemědělské výrobky, paliva, ostatní suroviny, výrobky zpracovatelského průmyslu).

Komplexní ekonomický model

Komplexní ekonomický model představuje společnou soustavu rovnic pro jednotlivé země (model zahrnuje více než 100 tržních ekonomik, převážně rozvojových). Pro každou zemi se v modelu ekonometrickým postupem prognózují základní ukazatele ekonomického rozvoje (investice, kapitálová náročnost, růst produktivity práce, osobní spotřeba, společenská spotřeba, dovoz, vývoz, obchodní bilance).

Druhou etapou aplikace modelu je společné řešení soustavy rovnic (které jsou výsledkem první etapy dílčích ekonometrických prognóz) a nalezení celkově konzistentní prognózy.

Komplexní meziodvětvový model

Komplexní meziodvětvový model byl sestaven v polovině 70. let pod vedením W. Leontieffa pro použití v OSN.

Komplexní meziodvětvový model zahrnuje celosvětovou ekonomiku v rozdělení na 15 oblastí (6 oblastí pro vyspělé tržní ekonomiky, 6 oblastí rozvojových zemí a 3 oblasti zahrnující země s centrálním plánováním).

Ekonomika každé oblasti v modelu je rozdělena do 45 odvětví (5 zemědělských, 9 těžebních, 17 zpracovatelského průmyslu, dále stavebnictví, doprava, spoje a ostatní služby). Oblasti jsou v modelu navzájem propojeny blokem mezinárodního obchodu v komoditním členění na 39 zbožových skupin.

Prognostické propočty jsou prováděny dvěma způsoby.

První způsob vychází z exogenně zadaných objemů hrubého národního produktu jednotlivých oblastí světa a na základě strukturních vazeb v modelu je vypočten komplex tzv. finálního užití (investice, konečná spotřeba, vývoz, dovoz, změna stavu zásob).

Druhý způsob vychází z exogenně daných požadavků na finální užití a výsledkem propočtů jsou objemy národního produktu jednotlivých oblastí.

Při prognózování pomocí tohoto modelu je možné analyzovat a do prognózy promítat vzájemné závislosti mezi tempy ekonomického růstu oblastí a změnou struktury mezinárod­ního obchodu, resp. změnou obchodní politiky jednotlivých oblastí.

17     Příklady prognóz

17.1     Makroekonomická projekce OECD

Makroekonomická projekce krátkodobého vývoje vyspělých tržních ekonomik, kterou 2x do roka zpracovává OECD a publikuje v „OECD Economic Outlook“ patří k nejznámějším prognózám (vedle prognóz Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie). Tyto projekce sice berou v úvahu oficiální i neoficiální národní makroekonomické prognózy, ale jsou založeny na vlastním hodnocení světového ekonomického vývoje.

V projekcích mezinárodních organizací hraje významnou úlohu zahraniční obchod a mezinárodní finanční vztahy, které zajišťují konzistentnost projekcí jednotlivých zemí s globálním vývojem. Projekce OECD jsou kromě toho založeny na určitých předpokladech vztahujících se ke směnným kurzům, k ceně ropy a k fiskální, monetární a strukturální politice jednotlivých  členských zemí.

K zajištění konzistentnosti projekce je používán makroekonomický model INTERLINK, který zajišťuje návaznost mnoha ekonomických proměnných a vztahů. Žádný model však nemůže plně vyjádřit složitost vztahů v národním hospodářství. To se týká i modelu INTERLINK, který se opírá o projektování vývoje v těchto hlavních oblastech:

Vývoj agregátní poptávky

Domácí poptávka se člení na spotřebu a investice s podrobnějším dalším členěním na soukromou a veřejnou složku. Projekce soukromé spotřeby závisí na vývoji reálných disponibilních důchodů. V úvahu se dále bere vývoj úspor, důvěry spotřebitelů a prodejů v maloobchodě.  Soukromé investice se člení na podnikové investice do fixního kapitálu (business fixed investment), investice do bytové výstavby (residential construction) a investice do zásob.  Podnikové investice závisí na vývoji prodejů, výroby a využití kapacit, ale i na finančních proměnných jako jsou úvěry a úrokové míry. Pozornost se věnuje i průzkumům vztahujícím se k investičním záměrům a k budoucím očekáváním.

Poptávka po práci a kapitálu je modelována pomocí produkční funkce, která zároveň vypovídá o vývoji produkčního potenciálu.

Vládní výdaje se člení na mzdové, nemzdové a investiční a závisí na vládních prohlášeních členských zemí, které se vztahují k rozpočtovým výdajům.

Zaměstnanost, mzdy a ceny

Vývoj zaměstnanosti se většinou odvozuje od změn v úrovni skutečné a očekávané výroby. Projekce míry nezaměstnanosti je dána kombinací projekce zaměstnanosti a nabídky pracovní síly. Ta pak závisí na demografických trendech a předpokladech o míře zapojení do pracovního procesu.

Vývoj mezd se projektuje v závislosti na mzdových dohodách, na vývoji produktivity práce a na vývoji cen. Většinou se předpokládá, že se růst mezd přizpůsobí plně  anebo do značné míry růstu cen.

Projekce vývoje domácích cen a inflace závisí především na vývoji jednotkových nákladů výroby, na úrovni očekávané poptávky a nabídky (a odtud na změnách ve využití kapacit) a na vývoji světových cen.  Změny v domácích nákladech a v nákladech dovozu se zpravidla odrazí v domácích cenách během 12 - 18 měsíců.

Sektorové účty

Sektorové účty domácností a vládního sektoru se projektují pro 7 největších ekonomik a pro některé menší země. Oba účty berou v úvahu různé zdroje příjmů a výdajů, úspory a čisté půjčky.

Příjmy domácností se skládají především z mezd, důchodů samo zaměstnanců a transferů. Po odečtení daní a placených transferů se dostane disponibilní důchod domácnosti, který je použit na spotřebu a úspory.

Příjmy vládního sektoru se skládají z přímých daní placených domácnostmi a podniky, z nepřímých daní, příspěvků na sociální pojištění a ostatních transferů. Výdaje pak hradí vládní běžnou spotřebu, placení transferů, dotací a úroků z vnitřního dluhu.

Domácí monetární politika

Projekce používá řady monetárních ukazatelů (úroková míra úvěry a ukazatelé peněžní nabídky). Vzhledem k silným mezinárodním závislostem v oblasti finančních vztahů, úvahy o vývoji úrokové míry a monetárních agregátů se opírají především o zhodnocení monetární politiky ve třech největších ekonomikách.

Zahraniční obchod

Zvláštní pozornost se věnuje předpovědi vývoje mezinárodního obchodu a světových cen a zajištění konzistentnosti národních projekcí zahraničního obchodu. Projekce rozlišuje 6 kategorií mezinárodního obchodu: výrobky zpracovatelského průmyslu, energie, potraviny, suroviny, nefaktorové služby a ostatní služby.

Pro názornost si ukážeme souhrn projekcí za celek zemí OECD na léta 1994 a 1995 (údaje za rok 1993 představovaly očekávanou skutečnost).

 

1993

1994

1995

Reálný HDP (roční růst v %)

1,1

2,1

2,7

Inflace (deflátor HDP)

3,3

3,2

3,1

Nezaměstnanost (v % pracovní síly)

8,2

8,5

8,4

Krátkodobá úroková míra (4 hlavní evrop­ské země)

8,1

5,8

5,1

Rozpočtové deficity (v % HDP)

-4,6

-4,2

-3,6

Bilance běžného účtu platební bilance (v % HDP)

0

-0,1

0

Světový obchod

2,6

5,4

6,4

(OECD Economic Outlook, 54, December 1993)

17.2         Makroekonomické prognózy vývoje ekonomiky ČR

V období přechodu k tržní ekonomice je makroekonomické prognózování riskantní. Tím lze vysvětlit skutečnost, že makroekonomických prognóz je v ČR velmi málo a teprve si vytváří vlastní informační základnu a metodologický aparát.

Přesto byly po roce 1993 některé makroekonomické prognózy v ČR vypracovány. Oficiální vládní prognózou (předpovědí) je např. formulovaný makroekonomický rámec, z něhož vycházel návrh státního rozpočtu na rok 1994. V něm byly formulovány tyto makroekonomické předpoklady hospodářského vývoje:

  • růst HDP v rozmezí 2 - 3 %
  • míra inflace v rozpětí 8 - 10 %
  • míra nezaměstnanosti ve výši 5 % ke konci roku 1994
  • mírně rostoucí hrubé vnější zadlužení

Porovnáme-li tuto vládní prognózu se skutečným vývojem české ekonomiky v roce 1994, zjišťujeme, že vládní předpověď (i za ztěžujících podmínek) byla dosti přesná, až na růst míry nezaměstnanosti. Také obdobná prognóza pro rok 1995 se ukázala vcelku přesnou.

Predikci hospodářského vývoje zpracovala také OECD v souvislosti s hodnocením hospodářského vývoje v České a Slovenské republice na počátku roku 1994. Výsledky projekce ukazuje následující tabulka:

Výhled České republiky

 

1993

1994

1995

Reálný růst HDP (změna v %)

0

2

5

Míra nezaměstnanosti (prosinec)

4

8

8

Roční růst spotřebitelských cen

21

11

10

Růst reálných mezd (změna v %)

5

5

5

Běžný účet v konvertibilních měnách (mil. $)

400

100

0

Zahraniční dluh v konvertibilních měnách (mil. $)

9

9

9

Celkové saldo rozpočtu (v % HDP)

0

0

-2

Celkové vládní výdaje (v % HDP)

47

46

45

Pramen: Česká republika, Slovenská republika: Ekonomické přehledy, OECD, Paříž 1994

Porovnáme-li prognózu OECD se skutečným vývojem české ekonomiky v letech 1994 - 1995, prognóza OECD vcelku realisticky předpovídá oživení hospodářského vývoje v letech 1994 - 1995 i míru inflace. Předpověď míry nezaměstnanosti 8 % v roce 1995 se zdaleka nenaplnila. Značně byl podceněn vzestup dovozu a narůstající schodek obchodní bilance a běžného účtu platební bilance. To vše potvrzuje obtížnost prognostické práce.

Vývoj základních ukazatelů v letech 1993 - 1996 (v %)

 

1993

1994

1995

1996

Tempo růstu HDP (reálného)

-0,3

2,0 - 3,0

3,0 - 4,4

4,4 - 5,8

Míra inflace (spotř. ceny) 1)

20,8

9,5 - 10,5

7,6 - 9,0

6,0 - 7,2

Míra nezaměstnanosti 2)

3,5

3,5 - 4,0

4,5 - 5,2

5,0 - 6,0

Saldo běžného účtu plat. bil. k HDP

1,8

2,0 - 2,3

1,0 - 1,5

0,0 - 0,4

Saldo stát. rozpočtu k HDP

0,1

0

0

0

1) ... roční průměr    2) ... koncem roku registrovaní nezaměstnaní

 

Literatura

  1. Hindls R. - Kaňoková J. - Novák I. Statistické metody, VŠE, Praha 1996
  2. Jílek J. Metody mezinárodního srovnávání, VŠE, Praha 1996
  3. Jílek J. - Souček E. Ekonomická statistika v praxi, SNTL, Praha 1990
  4. Kutscherauer A. Makroekonomická analýza (studijní texty), VŠB-TU, Ostrava 1999
  5. Kutscherauer A. Ekonomická prognostika (studijní texty), VŠB-TU, Ostrava 1998
  6. Kutscherauer, A.: Regionální ekonomická analýza a prognóza (studijní texty), VŠB-TU, Ostrava 2004
  7. Petrášek F. Základy hospodářské prognostiky, část I. VŠE, Praha 1994
  8. Plchová B. Analytické a prognostické metody v mezinárodním obchodě, VŠE, Praha 1995
  9. Souček E. - Blatná D. - Hindls R. Analýza hospodářské konjunktury. VŠE, Praha 1994
  10. Spěváček V. Makroekonomická analýza a prognóza. VŠE, Praha 1999
  11. Vincúr P. - Martincová M. Makroekonomická analýza a prognóza. EU, Bratislava 1997
  12. Vincúr P. Základy makroekonomickej analýzy. KON-PRESS, Bratislava 1997

 

Zpět na výchozí stránku